Hana Rola
UMĚNÍ - MŮJ PRŮVODCE ŽIVOTEM
Od předškolních malůvek, přes výtvarnou výchovu a lidušku – bylo to vždy právě umění, co mi dávalo největší radost, motivaci a vlastně i pocit vlastní hodnoty a unikátnosti. Odjakživa jsem věděla, že bez umění nemůžu a ani nikdy nebudu žít.
Umění se pro mě později stalo ještě více signifikantním, dá se říct existenciálním. Jako Coby 11 leté dítě jsem byla vržena do nemocnice, když se projevila nemoc kostí, se kterou jsem se narodila. Celé dospívání jsem v podstatě strávila v bolestech buď v nemocnici nebo ve svém pokoji. A tehdy se moje malůvky stal jedním z mála světlých bodů v mém životě. Malovala jsem pořád. Pro rodinu, abych jim ukázala, že mě nemoc neporazila. Pro nemocniční sestry, aby jim tak poděkovala za péči. Pro ostatní děti v nemocnici, abych je povzbudila. Když jsem měla rozřezanou pravou ruku, malovala jsem levou. Nemalovala jsem krásně, ale malování mě udržovalo při síle.
V 19ti letech, po zatím poslední operaci, se fyzické rány zahojily, ale jizvy na duši zůstaly. A já jsem dál malovala. Umění pro mě bylo způsobem, kterým jsem mohla vyjádřit své pocity. Malovala jsem všechno ošklivé, abych to ze sebe dostala, a všechno hezké, abych si to připomněla.
Jak šel čas, začala jsem se ve své tvorbě spíše než na utrpení soustředit na dobro. Dobro, které je ve mně, ve světě i v každém z nás. Dala jsem svému umění novou podobu. Podobu plnou zářivých barev a motivů, které se dotýkají vnitřních bojů, které každý z nás někdy musel, musí, nebo bude muset svádět. Ovšem s důrazem na to, že tento boj nakonec bude vítězný. A tak se zrodila HANA ROLA.
Po celý život jsou nám předkládány výzvy, které nás zkouší. Jsou nám pokládány stále nové otázky, na které musíme stále hledat nové odpovědi. Ale právě to nás nutí rozvíjet se a sílit. O to víc to platí v dnešní době, kdy se lidstvo zdá tak křehké. Je mým vnitřním posláním tyto boje malovat a malovat především tu světlou stranu, která se dá najít i v těch nejtěžších chvílích. Ztvárněním této myšlenky chci propojit lidi ve vzdoru proti vnitřním i vnějším démonům, kteří na nás dotírají jak z našeho nitra, tak z vnějšku a zdůraznit sílu, která je v každém z nás.
Svou dráhu jsem započala na jaře roku 2024 první výstavou pod názvem Realita snu v soukromé galerii na Smíchově. Druhá instance této výstavy pak proběhla v Poslanecké sněmovně České republiky a byla zahájena velmi úspěšnou vernisáží. Poslala jsem do světa první své obrazy.
V současné době spolupracuji se skvělými lidmi napříč obory při organizaci dalších výstav a také při šíření mých děl a mých myšlenek dál.